To neplatí...

22. března 2009 v 18:27 |  Zážitky
Proč ubíhá týden rychleji než víkend? A proč je to tak u všeho? Všechno, co mě baví, a nebo aspoň neprudí a nestresuje, je hned pryč, a všechno negativní se vleče. A stačí se těšit. To je vždycky doba. Zarezervovala jsem si totiž v knihovně Brisingr :). Ale budu si muset počkat ještě přibližně měsíc, než si ho přečte někdo, kdo ho má přede mnou :(.
Neřešte, proč je tu ten obrázek... stačí, že to vím já.

Ten děsný týden mám z sebou. Olympionička... Až uvidím výsledky, tak budu moct maximálně na paralympiádu. Klokana jsem posrala, nemám tam skoro nic. A ještě víc nasere, když během dvou minut po ukončení limitu vypočítáte dva příklady za 5 bodů a 4 body sami od sebe... Ale to už mi bylo k ničemu. Já vím, nemůžu být pořád první. Ale pocit, že se propadáte a že jste čím dál hloupější, není zrovna příjemný.
V pátek jsem měla zajímavou hodinku... Nebo spíš 2. Sedla jsem si v pokojíku a přemýšlela. Prostě jenom tak. A prožívala písničky. Hudba je zase mým velkým společníkem. Ale cítím, že brzo zas na nějakou chvíli nebude, protože tak to u mě chodí. Ne nervy přestává pomáhat. Tak ji nechám být. Ale později zas pomůže.
- No a tak jsem pemýšlela u hudby. Musela pořád běžet, ikdyž mě rušila. Ale když přestala, myšlenky se rozplynuly a já se začala nudit. Prostě mě inspirovala. To přemýšlení bylo jako rozhovory sama se sebou. Jsem rozdvojená osobnost? Možná. Nebylo to jako řeč, ale spíš jsem si vymýšlela různý věci. Vymýšlela jsem si jakýsi vlastně tajemství a myšlenky, protože na internet je nechci psát. Kámoškám se mi taky nechtějí říkat. A deníky jsou na nic. Sice si nepamatuju, o čem jsm přemýšlela, ale jsem si jistá, že to byly moje důležité objevy ohledně mého chování a jak je vylepšit :D. Nějak jsem si začala zase o trošku víc vážit sama sebe. Moje názory na moje ego jsou totiž každou chvíli jiné. Vymyslela jsem si pedsevzetí. A přišla na pravý váznam fráze udělat si na sebe čas.
Včera jsme s kámoškou strávily většinu společného času vzpomínáním na naše zlatá školní léta -. hlavně na pátou třídu. Byl to prostě nejlepší rok. Každý den se něco stalo. Tolik vzpomínek. Přepadá mě nostalgická nálada. I přesto, že jsou ty vzpomínky tak na záchvaty smíchu. Žádný školní rok nebude jak pátá třída... v tom se shodnem my všichni - nás 6 (vlastně 8 - ještě Maminka a Tatínek.. no Tatínek asi ne, ale to je jedno. Jo a nemyslete si, že Maminka a Tatínek jsou rodiče někoho z nás :D. Ale víc už neřeknu to jsou posvátná tajemství ;)).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.