Když jsem doma

23. února 2009 v 18:25 |  Myšlenkové pochody
Tento článek jsem napsala už předchozí den, ale stihla jsem ho zveřějnit až dneska.. je to už k ničemu, ale nebudu mazat takový dlouhý článek :D
Nazdar lidi... vlastně nevím, co bych vám měla říct. Snad jenom že nedělám nic. Zas jsem byla na běžkách, ale nebylo to ono. Prostě se musí vyjet na horu a tam běhat, než jít pořád nahoru a pak akorát dolů. Neměla jsem síly... nevím proč, možná proto, že jsem neměli na oběd MASO. Achjo, hlavně, že jsme měli jakousi zapíkanou brokolicovou sračku. Fuj, stejně jsem to nesnědla.

Prostě nuda. Chtěla jsem jít s Renat ven... už ZASE se musí učit. To prostě není normální. Celý týden. Možná si to přečte... mně je to jedno. Bože... Jak se bude učit na vysoké? Asi stejně, protože víc to nejde. Kdybych se měla pořád učit a pak díky tomu měla mít dobrý známky, vysrala bych se na to. Stejně to nikdo nebude po mně chtít. Ale když mi k tomu chybí na konci pololetí kousek, proč nezabrat, ať mám radost, že? Ale prožít takový dobrý věk učením, to bych fakt nedokázala.
A s Verčou nemůžu, protože teď má pro změnu chřipku ona... můžu to zkusit, ale nevím... Mám strach, nezvládla bych to psychicky, kdybych musela zůstat zas doma. Doma je nuda. Vždycky. Dřív jsem si uměla najít zábavu. Teď ne. Teď musím být S NĚKÝM. Když jsem doma, můžu akorát jít k počítači, nebo... nevím
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berrynka Berrynka | Web | 24. února 2009 v 15:16 | Reagovat

:D Prý asi stejně, protože víc už to nejde xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.